Specialisté, kteří se zabývají studiem prožitků blízkosti smrti, jsou přesvědčeni o tom, že neexistují dva lidé, kteří by svůj pobyt na cestě k onomu světu popisovali naprosto shodně. Třebaže se tedy nabízí celá škála nejrůznějších variant , přesto jsou si všechna líčení v mnoha bodech a směrech až nápadně podobná. A to bez ohledu na vypravěčův věk, pohlaví, sociální postavení, náboženské vyznání a příčinu okolností, kdy se člověk ocitl někde mezi životem a smrtí. Může se jen lišit pořadí jednotlivých detailů. Nejpozoruhodnějším rysem vzpomínek na cestu vedoucí ke smrti je to, co zcela protiřečí obecnému názoru, jak je smrt strašná, děsivá a definitivně konečná. Ti, kdo se navrátili z jejího prahu zpět, naopak vše popisují jako příjemnou a poklidnou procházku do říše nepopsané vznešenosti. Dokonce se může zdát, že co existuje na onom světě, nalézá pouze vágní obdoby ve světě našem. Zemřít by proto mohlo znamenat otevřít se barvám, tvarům a zvukům, pro něž nemáme slov ani připodobnění, protože něco takového existuje zcela mimo hranice obecného vnímání.
(vel)