Smrt je odedávna obestřena tajemstvím. Naši předkové vždy věnovali mrtvým zvláštní úctu a pozornost. Dokazují nám to mimo jiné nálezy rituálních či kultovních předmětů, různé tvary mohyl, šperky, ozdoby… Ale archeologové se často setkali s nálezy, nad kterými zůstali stát více než překvapeni. Ing. Pavel Chobotský a Mgr. Jana Musilová o tom napsali: „Kostry byly prokazatelně později z hrobu vyjmuty a znovu uloženy. Ten, kdo tuto práci vykonal, se nevyznal dobře v anatomii, protože jejich části spočívaly na nesprávných místech. Proč někdo hroby znovu otvíral? Z jakého důvodu přeskládal ostatky mrtvých?“
Někteří odborníci vysvětlují tuto záhadu jako protivampyrický zásah. Asi šlo o nějaké posmrtné opatření proti některým mrtvým, o nichž si živí mysleli, že by jim mohli po smrti škodit. „Smyslem zásahu bylo znemožnění pohybu mrtvého. Proto zpřeházené kosti, někdy také odděleně pohřbená hlava a trup či údy. Důležité bylo také zatížení mohyly.“
V bronzové době byli mrtví pohřbíváni ve skrčené poloze, stejně jako se nachází plod v matčině těle. Šlo o náhodu, nebo poznání nějaké zákonitosti? Byly staré kultovní obřady seancemi kouzelníků a šamanů, nebo šlo ještě o něco jiného? Je docela možné, že jsme u odpovědí na tyto otázky někdy velmi blízko, jen o tom nevíme.
(kýr)