Biochemik doktor David Dolphin z Kanady se věnuje výzkumu vzácné dědičné poruchy přeměny - porfyrii již mnoho let. Na základě výsledků svých výzkumů soudí, že příznaky této choroby se staly základem pověstí o upírech a vlkodlacích.

Upíři a vlkodlaci nepatří pouze do folklóru, pověstí, bájí a filmových hororů. Bytosti podobné Draculovi a "vlčím lidem" skutečně rozsévaly děs na středověkém venkově. V žádném případě však to nebyly nadpřirozené bytosti a duše odsouzené k věčnému zatracení, nýbrž oběti vzácné, ale dědičné choroby zvané porfyrie, kterou je dnes například ve Velké Británii postižena jediná osoba - sedmiletá holčička. Jedinou doposud úspěšnou léčbou je v tomto případě infúze krve...

Lord Byron, autor světoznámého románu Upír, ani Bram Stoker, duchovní otec tajemného Draculy, si nevycucali své hrdiny z prstu, alespoň podle doktora Davida Dolphina, biochemika na univerzitě v kanadském Vancouweru. Tento světoznámý vědec uvedl na chemickém sympoziu v Los Angeles, že zmíněná choroba znetvořuje postižené a nutí je toulat se po nocích.  Důsledkem této poměrně vzácné choroby (jeden případ na 200 tisíc osob) je mimořádná citlivost vůči světlu, poškozování pokožky, její mrtvolné zbarvení, silná anémie, mimořádný vývoj ochlupení a červená moč. "Poškození pokožky mohou mít za následek ztrátu nosu, uší, prstů a dalších částí těla, včetně mužského přirození a u žen prsů," vysvětluje doktor Dolphin. "Zuby sice nadměrně nerostou (jak se uvádí u upírů), rty a dásně však tuhnou, čímž vzniká dojem zvířecí tlamy. Představte si, jak asi zareagovali středověcí lidé na jednotlivce, kteří vycházeli výhradně v noci, byli nadměrně osrstení a v jejich ústech byly vidět zuby. Takové lidi mohli pokládat za upíry, především však za vlkodlaky a jiné bájné příšery."

K nejdůležitějším prvkům současné léčby porfyrie patří vstřikování hemu, jednak ze složek molekuly hemoglobinu, červeného krevního barviva. Jelikož taková léčba ve středověku neexistovala, mohli podle doktora Dolphina nemocní touto chorobou sami přijít na alternativu. "Při pozření značného množství krve vstupovalo strávené barvivo do krevního oběhu a vracelo tak postižené osobě trpící těžkou chudokrevností síly."  Proč však nemocní napadali spíš zvířata než lidi? K tomu doktor Dolphin nic neříká, razí však přijatelnou hypotézu, proč se osoby pokousané upírem stávaly samy upíry. "Je to genetická choroba," řekl. "Ve středověku se velmi málo cestovalo, a naopak byly hojné sňatky mezi příbuznými. Takže v některých oblastech určitě existovala místní centra porfyrie."

Doktor David Dolphin nabízí závěrem "vědecké zdůvodnění" také pro to, proč česnek údajně naháněl strach upírům. "Česnek obsahuje látku zvýrazňující příznaky porfyrie. Česneková šťáva nerozrušuje pouze krevní barvivo, které nemocný člověk potřebuje, nýbrž také brání lidskému organismu v tvorbě tohoto barviva."Existence upírů ve středověku je tedy, jak se zdá, alespoň trochu vysvětlena.
(han)