Někteří vědci a odborníci už dávno tvrdí, že každý máme svého dvojníka - v antihmotě. Nakolik je toto tvrzení pravdivé, není známo, ale možná, že není zcela nesmyslné. Všichni velcí muži dějin měli svoje dvojníky. Jak  Napoleon, tak i císař František Josef či Hitler. Historikům dodnes není jasné, zda to nebyl dvoj ník, který místo Hitlera spáchal sebevraždu...

Dvojníky měl i Stalin, a to dokonce až tři - každého v jiném období svého života. Existenci těchto dvojníků lze vysvětlit jednoduše. Co ale s dvojníky, kteří jsou do nejmenších podrobností dokonalou kopií originálu?
Stávají se totiž skutečně neobyčejné věci, jako by ne z této  země... Ve Skandinávii existuje termín vardoger, tedy zvěstovatel. A zde je typický příklad působení takové "bytosti": Jistá společnost netrpělivě čekala na  opožděného hosta. Najednou bylo slyšet jeho výrazné kroky na chodbě a za chvíli se ozval zvonek. Když domácí spěchal otevřít, zjistil, že za dveřmi nikdo není. Když se očekávaný host konečně objevil, byl překvapen
oznámením domácího o svém předchůdci... Stává se, že vardoger dá o sobě vědět nejen akusticky. Přejde kolem skupiny přátel či známých bez povšimnutí, nereaguje ani na pozdrav. Někdy to vede k zábavným situacím, neboť později ani "originál" nechce věřit, že se tak nepěkně choval vůči přátelům.

V psychologii se používá termín autoskopie na označení objevování se dvojníků následkem zrakových halucinací. Nejčastěji se to týká  epileptiků a alkoholiků v deliriu. V krajních případech se autoskopie mění na takzvanou halucinaci odnikud. Tento fantastický jev spočívá v tom, že člověk dokáže postřehnout sebe samého z určité dálky, jako by viděl svoje druhé já. Řecký filozof Aristoteles, který žil ve 4. století před naším letopočtem, psal o člověku, který vždy, když vyšel z domu, se poklonil svému dvojníkovi.

Zajímavé je, že během tzv. halucinace odnikud je "ten druhý" často jinak oblečený než originál. Někdy je však oblečení obou naprosto stejné. Stává se, že i dvojník se "předvádí" v jiném oblečení než originál, ale zato v přesně takovém, jaké jeho pravzor má doma ve skříni. Parapsychologové se podle vzoru teoretických fyziků vyhýbají termínu autoskopie. Věří, že náš svět se skládá z 11 a více rozměrů (názory se v tomto rozcházejí,
vždyť Stephen Hawkong hovoří dokonce o 26 rozměrech), tedy paralelních skutečností a jeden z cizích světů je z antihmoty.

Takový "antisvět" stvořený z minusové hmoty obývají "antilidé", tedy důkladné kopie lidského druhu, i když opačné rotace. Následkem nám neznámých fyzikálních pravidel se občas otevírá brána spojující oba světy, díky čemuž se "antičlověk" nevědomky dostane do našeho rozměru. Tvůrci tohoto dost bláznivého nápadu tvrdí, že když náhodou potkáme svého dvojníka, v žádném případě mu nemáme podávat ruku, neboť nám hrozí, že zmizíme v mohutném výboji světla. Jak je známo, hmota s antihmotou je skutečně výbušnou směsí. K dvojníkovi se tedy nesmíme ani přiblížit.

Každého pozornějšího čtenáře jistě napadne v souvislosti s dvojníkem, že jde vlastně o blokaci, jev dostatečně popsaný v odborné literatuře. Tento jev spočívá ve vyvolání svého druhého já na větší vzdálenost. V knize Strovolovský mág, o kyperském ezoterikovi Daskalovi (daskalos znamená v řečtině učitel), je tento jev velmi přesně a podrobně popsán. Tuto schopnost mají někteří lidé vrozenou, ale lze se k ní i dopracovat vhodnými
cvičeními. K jevu bilokacie však může docházet i spontánně.

Nejslavnějším člověkem 20. století, který mimo Daskala úspěšně používal bilokaci, byl italský kněz Francesco Forgione, známější jako otec Pio. Jeho schopnosti byly opravdu překvapující. Například při sloužení mše v San Giovani Rotondo dokázal současně léčit nemocné na druhé polokouli, což je perfektně zdokumentované a ověřené. Schopnost bilokace měla i Emilie Sageeová, která žila ve Francii v 19. století. Stávalo se jí, že během vyučování, když sama něco psala na tabuli, hned se vedle ní ukazoval její dvojník, kopírující její pohyby. Když zaražené děti viděly dvojníka své učitelky trhat v zahradě květiny, zatímco ona vyučovala, trpělivost nadřízeným došla a slečna Sageeová musela opustit školu. Nešťastnou učitelku uvolnili později z několika škol proto, že se vedle ní objevovala její dvojnice. Někdy jsou mimořádné schopnosti skutečnou překážkou.
(toh)