Před čtyřmi miliardami let nic neukazovalo na to, že by Země byla příznivá rozvoji jakékoli formy života. Obklopovala ji hustá jedovatá atmosféra, ve které byly jen stopy kyslíku. Z mohutných tmavých mraků padal déšť plný jedovatých substancí a z vulkánů sršela směs sirovodíku, vodní páry, lávy a popela. Kontinenty plavaly v prvotním oceánu a svými nárazy vyvolávaly zemětřesení. A náhle, v tomto vření, se objevila první buňka, prapředek všeho života. Tato verze události před čtyřmi miliardami let vzbuzovala zvědavost vědců a biologů. Nebylo ale známo, zda prví buňka se zrodila v hlubinách horkého oceánu nebo v jeho plytkých lagunách, ani jaké chemické svazky byly prvními kvasnicemi života. Jisté ale je, že se to na Zemi odehrávalo.

Japonští vědci v laboratořích vytvořili náhražku praoceánu a v těchto podmínkách se jim podařilo změnit prosté aminokyseliny ve složitější peptidy, které jsou součásti bílkoviny. To mělo potvrdit současné hypotézy vzniku života. Zatím se však tento experiment po hlubší analýze stal zdrojem mnoha pochybností. Badatelé nevzali v úvahu, že před čtyřmi miliardami let naše Slunce, i když hřálo slaběji, bombardovalo povrch zeměkoule čtyřikrát větší dávkou vražedného ultrafialového záření, které by ihned zničilo prvky budoucí bílkoviny. Dle názoru odpůrců vzniku života v praoceánu muselo dříve existovat něco, co uchovalo jeho zárodky do doby, až se ultrafialové záření zjemnilo natolik, aby mohlo pomáhat evolučnímu vývoji.

Po letech hledání kolektiv Minika Rosinga z geologického ústavu v Kodani učinil senzační objev. Při zkoumání grafitových granulí narazil na stopy nejstarších mikroorganismů, jaké žily na naší planetě, a sice planktonu plovoucího v praoceánu. Tento plankton byl mnohem rozvinutější než měl být dle dosavadních teorií. A ještě před ním muselo existovat něco, co s ohledem na drastické podmínky na povrchu Země se nemohlo rozvinout v praoceánu.

Pocházíme skutečně z kosmu? Při této příležitosti se zjistilo, že život na Zemi je starší o dvě stě milionů let. Dle badatelů ho tedy musela začít nějaká organická pramatka, která vznikla mnohem dříve, než životodárný plankton našich oceánů. Na Zem přišla v dešti meteoritů a komet. Velké množství svazků, ze kterých se rodil život, se mohlo objevit pouze v oblacích mezihvězdné hmoty, spojujících naši galaxii. Jsou mohutnými chemickými továrnami, kde v teplotě 200 stupňů Celsia a pod vlivem mnoha druhů kosmického záření vznikají různé substance (zatím jich bylo objeveno více než sto), které jsou podstatou života. A to, že vznikly v podmínkách záření, vysvětluje, proč na Zemi přetrvaly v době, kdy je Slunce častovalo nadměrnou dávkou ultrafialových paprsků. Dodejme ještě, že stejné svazky byly nalezeny v meteoritech padajících na naši planetu.

Je tedy možné, že zárodek života přišel z vesmíru. Dle této hypotézy před miliardami let v mezihvězdném pylu, v blízkosti místa, kde se měla objevit Země. Když se z velkého kosmického mraku začalo utvářet Slunce a planety, jistě mnoho ledových úlomků (ke kterým byly přilepené uhlovodany) tvořilo komety, které se později srážely se Zemí. Vypadá to tak, jako by organická hmota, přicházející na naši planetu, byla již dosti složitá a tedy schopná začít proces vývoje dnešního života.

Čekala miliony let, až se objeví vhodné podmínky v podobě hotových "poloproduktů". I nadále není známo, jak začal tento proces, ale je zřejmé, že součástky do "kelímku života" přišly přímo z vesmíru. To se mohlo stát před 4,4 miliardami let. "Je-li tomu tak, pak my všichni se můžeme považovat za návštěvníky z vesmíru," tvrdí profesor Richard Zare z NASA.

Tento fakt nese v sobě ještě jedno překvapení pro pozemšťany. Může totiž znamenat, že ve vesmíru existuje ještě mnoho takových forem života jaké máme my, podepřených uhlíkem. Když vezmeme v úvahu velké množství planetárních soustav, je reálné, že někde ve vesmíru je mnoho podobných civilizací a bytostí, jakými jsme my. Jestliže jsou ve svém vývoji za námi, nedivme se, že s nimi nemůžeme navázat kontakt. Pokud jsou již před námi, je možné se divit tomu, proč věda se tak skepticky dívá na celou tuto záležitost.
(han)