Může nás několik tisíc roků stará socha pozorovat? Prozradí nám něco o způsobu, jak byla vytvořená? To všechno se dozvíme, pokud do ní necháme narazit částice ryc hlostí několika desítek tisíc kilometrů za sekundu.

Egypt ve třetím tisíciletí před naším letopočtem byl centralizovaným státem s důmyslně zavedenou byrokracií. Úředníci, kteří jako jedni z mála obyvatel uměli psát, se těšili velké vážnosti. Jejich projevem je i socha písaře nalezená v roku 1875 v Sakkaře, oblasti tvořící předměstí bývalého hlavního města egyptské Staré říše Memfisu. Archeologové jsou dodnes překvapeni jejím realistickým pojetím. Nejde jen o kvalitní řemeslné zpracování, ale i o detaily svědčící o dobrých znalostech anatomie. V době, kdy značná část lidstva vyráběla primitivní nástroje, uměli egyptští řemeslníci tvořit sochy, jejichž oči jsou jakoby nejvěrnějším obrazem skutečné události – skutečné předlohy.

Jak vidět neviděné

Socha sedícího písaře dnes tvoří součást sbírky umění v Louvru. Mnozí ze zaměstnanců sbírek říkají, že pobyt v blízkosti sochy byl pro ně vždy trochu znepokojující. Zdálo se jim, že je písař stále pozoruje. Vysvětlení této záhady přinesl až průzkum, který dělali ve francouzském centru pro výzkum a restaurování. Jeden z pracovníků použil s kolegy urychlovač částic, nazvaný Aglaé, který dokáže zkoumat hmotu zevnitř. Základem je proud protonů s vysokou rychlostí (asi 50 tisíc kilometrů za sekundu), kterým je zkoumaný objekt odstřelován. Atomy objektu začnou v důsledku odstřelování uvolňovat rentgenové záření, které lze zachytit. Analýzou energie těchto paprsků je možné dospět k chemickému složení objektu. V případě sedícího písaře vyšlo najevo, že se jedná o vápencovou sochu pomalovanou tradičními barvami. V případě červené barvy to jsou oxidy železa, černou tvoří amorfní uhlík.

Záhada upřeného pohledu

Největším překvapením pro všechny byly písařovy oči. Bělmo je vyrobené z magnezitu, přirozeně protkaného červenými žilkami, velmi podobného skutečnému lidskému bělmu. Rohovku tvoří neobyčejně čistý křemen. Není v něm žádná přísada, jinak by ji přístroj Aglaé zachytil. A právě zde se dostáváme k příčině přesvědčivosti pohledu sochy. Radiografický průzkum pomohl odhalit, že očnice byly vybaveny dvěma měděnými plíšky tvarovanými tak, aby vytvořily pinzetu. V nich je zakotveno celé oko. Okraje měděných plíšků jsou vpředu ohnuté tak, že vytvářejí dojem nalíčení. Způsob vsazení oka je vynálezem Egypťanů – s nimi přišel na svět a s nimi i odešel.

Zřítelnice oka představuje vychýlený otvor, který způsobuje iluzi pohyblivého pohledu. Duhovka je oproti precizně vyleštěné rohovce matná a pokrytá sbíhavými pruhy. Její zakřivení přesně zodpovídá duhovce lidského oka. A to nejdůležitější na konec: oftalmologové změřili úhel sbíhavosti očí a zjistili, že je stejný jako u přemýšlejícího anebo pozorně poslouchajícího člověka. Písařův pohled je jako živý. Možná právě tohle bylo záměrem jeho tvůrců, kteří museli podrobně znát nejen anatomii, ale i funkci lidského oka.
(han)