Opice bereme všeobecně jako jistý živočišný druh, i když velice šikovný a učenlivý. Ve starém Egyptě však byly opice uctívané. Lidé věřili, že jsou pod ochrannou bohů a spojovali je se sluncem, které každé ráno svým křikem vítaly. Paviáni tu proto měli svá po hřebiště a řadu z nic po smrti lidé dokonce balzamovali. Rovněž starotibetské náboženství opice ctilo. Podle jedné z legend jsou totiž právě ony prarodiči celého lidského pokolení. Na zemi se prý v dávných dobách ze zrna lotosové květiny narodil Prastrinmo. Ten po čase získal podobu opice a přešel Himálaj, aby se v Tibetu spojil s bohyní Kadromou, která byla rovněž proměněná v opici. Z jejich svazku vznikl nový život a postupně se zalidnil celý svět.

Naproti tomu románská kultura v Evropě opicím dlouho nemohla přijít na jméno. Církev je zatracovala a považovala za ztělesnění zla, zplozence pekel a pověřence ďábla. Ještě dnes můžeme v kostelech vidět kamenné chrliče s tvářemi opic.
(nam)