Již řadu let fyzikové nepochybují o tom, že kromě běžné hmoty, která nás všude obklopuje, může s velkou pravděpodobností existovat také antihmota, jejíž částice mají opačné elektrické náboje i další odlišné vlastnosti. Pro současnou vědu však představuje stále velké

tajemství. Možná je však i velkou nadějí pro budoucnost lidstva. Existenci antihmoty předpověděl již roku 1928 britský fyzik Paul Dirac. V 70. letech minulého století se pak povedlo některé antičástice připravit uměle v urychlovačích. Krátce nato detektory vynesené balony do stratosféry potvrdily, že z vesmíru na Zemi dopadají také antičástice přirozeného původu. Na samotný povrch naší planety však nemohou nikdy dopadnout, neboť při střetnutí hmoty s antihmotou dochází k anihilaci, při níž se hmota bezezbytku promění v energii. Rovněž díky tomu zatím antihmota pro současnou fyziku představuje velkou záhadu.

Je možná existence antisvětů?

Podle dnes většinově uznávané teorie vznikl vesmír při "velkém třesku" před asi patnácti miliardami lety. Fyzikové také soudí, že během této nepochybně závažné dramatické události muselo vzniknout stejné množství hmoty a antihmoty. Někde ve vesmíru by tedy měly existovat nejen jednotlivé antičástice, které se zatím podařilo zjistit, ale zrovna tak celé antigalaxie, antihvězdy, antiplanety a dokonce možná i živí tvorové složení z antihmoty. Velkým problémem současné astrofyziky a kosmologie však zůstává skutečnost, že se doposud nepodařilo najít jediný přesvědčivý důkaz pro existenci těchto antisvětů. Přinejmenším některé z nich by přicházely do styku s běžnou hmotou, což by nevyhnutelně vedlo k explozím tak gigantickým, že bychom je samé nebo alespoň stopy po nich pomocí našich přístrojů nejspíš nemohli přehlédnout ani na tak mimořádně značné vzdálenosti.

Možný zdroj energie

Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by katastrofy tohoto rozsahu někde proběhly. Antihmota by však jednou mohla pomoci vyřešit i mnohé problémy lidstva. Anihilace je totiž podle Einsteinových rovnic vůbec nejvydatnějším možným zdrojem energie v tomto vesmíru. Zatím při všech dnes používaných způsobech získávání energie vždy ještě většina hmoty zbude, při slučování hmoty s antihmotou nezůstane vůbec nic a vše se změní v čistou sílu. Již dnes se uvažuje o možnosti nahrazení klasického paliva kosmických lodí zcela malým množstvím anihmoty. Do doby praktického využití této síly je sice ještě velmi daleko, avšak vědci už usilovně alespoň pokusně pracují na prvních krocích.

Kosmické továrny

V malém množství se dnes antihmota vyrábí v urychlovačích částic. V urychlovači se protonům udělí rychlost blízká rychlosti světla a vystřelí se do wolframové destičky. Při takové srážce vznikne celá řada subatomových částic a mezi nimi rovněž antiprotony a pozitrony. Ty se musí okamžitě elektromagneticky oddělit a uskladnit ve zvláštních zařízeních, kterým se říká magnetická past. V ní je magnetické pole chrání od setkání s běžnou hmotou, což by mohlo mít osudný dopad. Magnetické pasti slouží také k dopravě anihmoty na místo dalších experimentů. Někteří vědci již před časem přišli s myšlenkou, že jednou by mohla být antihmota vyráběna v kosmických továrnách ze sluneční energie. A to nejen pro výzkum, ale i pro praktické využití při cestování vesmírem.

(kov)