K explozím supernov dochází ve vesmíru tehdy, pokud masivní gigantické hvězdy vyčerpají své palivo a pod vlastní gravitací kolabují. Za určitých podmínek může rovněž jádro hmotné hvězdy produkovat tak nesmírné množství záření gama, že určitá část energie ze záření se

přemění do párů částic a antičástic. Výsledný pokles energie pak způsobí, že hvězda také rychle zkolabuje. Po tomto prudkém kolapsu končí též termonukleární reakce a následuje exploze hvězdy, která rozmetá kusy hmoty do prostoru. Některé teorie hovoří též o tom, že výbuchy hypernov znamenají jisté nebezpečí i pro pozemský život. Energie uvolněná relativně blízkou hypernovou by tak mohla být schopna vyhladit život na naší planetě.

Vědci z NASA a z Kansaské univerzity již v roce 2005 publikovali studii, podle níž masové vymírání na Zemi před 450 miliony lety nemohl vyvolat jen pouhý pád meteoritu či malé planetky, ale gama záblesk. Kdyby totiž Zemi skutečně, byť jen na pouhých 10 sekund, zasáhl proud paprsků gama, vyzařovaný hypernovou, zničil by polovinu ochranné ozónové vrstvy v atmosféře. Po takovém poškození by ultrafialové paprsky našeho Slunce mohly vyhubit většinu života na pevnině i v blízkosti hladin oceánů a jezer. Nejbližší nebezpečnou možností je pro nás ve vesmíru hvězda Eta Carinoe, která by se obdobnou hypernovou mohla stát v průběhu příštího milionu let. Milion let pro vesmír takřka nic neznamená. Pokud by tedy hvězda skutečně vzplála jako hypernova, chránila by naši planetu do určité míry její bezpečná vzdálenost, která činí přibližně 7 500 světelných let.

(kov)