K odhalení magického potenciálu pyramid zavdala příčinu kočka z Velké pyramidy v Gíze poblíž Káhiry. Ve třicátých letech 20. století našel tuto kočku francouzský turista Antoine Bovis, kterého překvapilo, že neztrouchnivěla, ale zůstala

jen dehydrovaná. Proto také později experimentoval s malými modely Velké pyramidy, která ve skutečnosti zaujímá rozlohu více než pěti hektarů. Přesně dodržel její proporce a celý model situoval stejným způsobem, když jednotlivé strany obrátil přesně na světové strany, jako je tomu u Velké pyramidy. Do svého modelu pak umístil rovněž mrtvou kočku, ale navíc ještě různé ovoce i zeleninu, přičemž zjistil, že ve všech případech došlo taktéž k vysušení. V tehdejší době většina vědců považovala jeho zjištění za bezcenné, ale někteří o ně zájem neztratili. Spolu s mnoha laiky pokračovali ve výzkumu, a to hlavně v USA. Právě tam také v sedmdesátých letech 20. století Bill Schul s Edem Pettitem oznámili, že v jedné takové pyramidě rostou slunečnice ze semen rychleji, ale ne všude stejně. Nejrychleji v části přímo pod vrcholem, zato na podlaze podél stran se jevil efekt mnohem menší.            

(kov)