Japonský zápas sumo je velmi starý a již od svých začátků je podřízen přísným, ustáleným předpisům. Kromě soupeřů se hry účastní ještě soudce a ceremoniář. Oba jsou oblečení v originální hávy, podobající se kněžským rouchům. V rukou mají rákosové nebo lýkové vějíře a z tvrdých destiče k před zápasem, v přestávkách i po zápasu čtou jakési průpovědi. I ty jsou rázu jaksi náboženského.

Zápasů sumo se účastní lidé k tomu povolaní. Zápasníci, kteří už mají dobrou pověst, se v Japonsku seskupují jako společníci v tak zvané „stany“. Jsou to vlastně nádherné, vším komfortem a pohodlím vybavené paláce a takovýto „sumo stan“ je jakousi školou pro výchovu zápasníků. Hoch, který vstupuje do učení, se musí po léta výcviku odloučit od rodičů. Jeho jediným pánem je jeho mistr zápasník. Mladý „rikishi“ - učedník musí denně mnoho cvičit, ale i obsluhovat svého pána, než se z něj stane tovaryš, zvaný „sumo tori“. Slavnost jmenování zápasníkem se podobá naší promoci. Hlavní je, aby zápasník byl co nejtlustší a aby hodně vážil. Proto je jim zakázáno pití alkoholu, kouření a hlavně se dbá o to, aby se zápasník nikdy nestýkal se ženami. Tento jejich život, který je mnohdy až asketický, ale budí úctu a lásku okolí, jsou v pravém smyslu miláčky publika.
(ryp)