Proč bychom se nemohli o nejkrásnějších svátcích v roce podívat do duše někomu, kdo se o ně tak trochu zasloužil. Často se diskutuje o tom, zda existuje nebo neexistuje, zda je Ježíšek jenom součástí starých tradic, nebo někde na obloz e sleduje bedlivým okem každý náš krok. Pokud se ale zadíváme na náš svět bedlivýma očima, zjistíme, že ne všechno se děje pouze náhodně. Pokud by tomu tak totiž bylo, nevešli bychom se do autobusu, protože by s ním chtělo jet ve stejnou dobu tisíce lidí, stáli bychom hodiny u poštovní přepážky, protože by ve stejný čas potřebovalo podobné věci vyřídit spousta dalších, nedostali bychom se do restaurace, proto-že by bylo plno. Uvědomili jste si někdy, kolik lidí žije ve vašem městě a vše je jakoby „organi-zované“, „řízené“ odněkud z vesmíru?

Vraťme se ale k našemu Ježíškovi. Má velmi dobrou kondici, protože i po těch staletích je malé dítě. Zřejmě disponuje i dobrou duší, protože rozdávat dárky a zabývat se lidskými přáními by nedokázal nikdo zapšklý a neurvalý. Vede nás k lásce, protože žije v našich srdcích a mnohdy si na něj vzpomeneme i jindy, než jen o Vánocích. Uctívá tradice, což dělali už naši předko-vé a vedli k tomu po generace své děti. Má smysl pro zodpovědnost, protože ho ani po těch letech nepřestalo bavit dělat zázraky. A hlavně je náš, protože si s jeho jménem vybavíme naše dětství a první krůčky k tajemnu. Takovému, které dodává kouzlo i tomu nejobyčejnějšímu okamžiku v našem životě.
(toh)