Keltové se formovali mezi 10. a 8. stoletím př. n. l. (není tudíž pravdou, že postavili Stonehenge), a to patrně splynutím několika předchozích kultur. Přestože není jisté, zda všechny kmeny měly stejný rasový původ, vyspěly postupně v

 

etnikum s jednotným jazykem, kulturou a náboženstvím. Nikdy však nevytvořili jednotný stát.

Jejich největší rozkvět nastal mezi 7. a 5. stoletím př. n. l. (doba halštatská). V 1. století př. n. l. podlehli Římanům a byli postupně asimilováni či vytlačeni do Skotska a Irska. Přijali křesťanství a vytvořili si na základě latinky vlastní písmo zvané ogham. Dodnes žijí v západní Evropě jejich potomci hovořící jazyky z keltské jazykové skupiny - velštinou, irštinou, skotskou gaelštinou a bretonštinou.

Víme, že římští kronikáři rozdělovali Kelty (neboli Galy) na tři větší seskupení. A sice na Galii předalpskou (Gallia Togata), která přejala módu nošení tógy, na Galii zaalpskou (Gallia Narbonensis) a konečně na Galii vlasatou (Gallia Comata - kvůli dlouhým vlasům tehdejších obyvatel). 

Z dobývání právě vlasaté Galie je znám náčelník Vercingetorix, který Julia Caesara v jedné bitvě dokonce porazil. Francouzi ho dodnes uctívají jako národního hrdinu.

 

Vážení keltští kněží

Keltští druidové nejsou jen náboženskými představiteli, ale jednalo se o keltskou inteligenci. Některé římské prameny uvádějí, že se na druida „studovalo“ až 20 let. Byla to velmi vážená skupina lidí. Každoročně se scházeli ke svým sněmům v Carnutu, ve městě na území dnešní Francie.

Druid Eduen Diviciacos, keltský diplomat, byl dokonce jako jeden z mála cizinců přijat v Římském senátě, kam byl vpuštěn i se svým štítem a mečem. Druidi byli natolik vážení, že mohli pouhým vstoupením na bojiště ukončit probíhající bitvu.

Druidi byli i keltskými kněžími. Později, po střetu se středomořskými kulturami Říma a Řecka, přejali také jejich systém bohů. Nejvyšším bohem se stal Taranis. Mezi další významné bohy patřil Lugh - dobrý bůh světla, Cernunos, Epona a Sequana. Jako posvátná zvířata uctívali Keltové jelena, koně a kohouta. Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata.

 

Posvátné stromy

V životě Keltů hrály stromy velmi důležitou úlohu. Byly přímo předmětem zbožnění.

V hlubokých, odlehlých lesích a hájích se konaly důležité obřady a rituály keltských kmenů.

Posvátné háje tvořily především duby (tzv. nemethony), kam směli pouze druidové. Keltové věřili v přírodní medicínu a posvátné jmelí. Nepotvrzeným mýtem je však sekání jmelí z dubových větví zlatým srpem. Jmelí na dubu roste spíše výjimečně a v keltských osídleních nebyl prozatím nalezen žádný zlatý srp. Železné srpy však archeologové při vykopávkách nacházejí celkem běžně.

Jmelí bylo uctívanou rostlinou, protože si stále udržuje zelenou barvu a má vynikající léčebné účinky. Bylo používáno na podporu plodnosti a jako protijed. Posvátnými stromy pro Kelty byly především již zmiňované duby, jasany, tisy, javory a lísky (pravděpodobně různé kmeny uctívaly různé druhy stromů), ale i další stromy a keře, jako vrba, bříza, buk jabloň, břečťan, černý bez, trnka a jilm.

Strom pravděpodobně představoval spojení mezi světy, větve vyčnívají do nebe a kořeny sahají hluboko do země. Poskytoval přístřeší i potravu lesním tvorům. Představoval symbol dlouhého a zdravého života (je plodný a dožívá se vysokého věku).

(ng)

SPIRIT seznamka

SPIRIT seznamkaA

Sleva - předplatné

titul horo 4 fill 330x462

 

Spiritobchod

141213
DnesDnes365
VčeraVčera341
Tento týdenTento týden2098
Tento měsícTento měsíc6368

Partnerské weby

Apartmány, ubytování Teplice