Žehnání a zaříkadla

Žehnání a zaříkadla mají svůj původ v pohanských časech. Jejich účinek je založen na víře, že pronesené slovo působí magickou silou. Mnoho zaříkání můžeme nají t ve sbírkách, které sestavil Karel Jaromír Erben.

Polykání zaříkadel

Blahodárné účinky neměla pouze slova vyřčená, ale i psaná, jak dokládá následující zaříkadlo proti zimnici:

Utrhni tři lístky šalvěje, a když budeš první trhati, rci k němu takto: „Ve jméno + Otce hledal jsem tebe.“ A druhému lístku rci: „Ve jméno + Syna nalezl jsem tě.“ K třetímu: „Ve jméno + Ducha svatého sbírám tě.“ A když je utrhneš, na první napiš: „Kristus daruje.“ A na druhém: „Anděl zvěstuje.“ A na třetím: „Svatý Jan káže.“ Potom setři lístky a dej tomu, kdož má zimnici, vypíti a přestane jemu.

Vezmeme-li v úvahu, že starší recepty doporučují proti zimnici na prach spálené a s teplým vínem smíchané oběšencovy kosti nebo kosti nekřtěných dětí, pak je polykání šalvějového odvaru velmi příjemná procedura.

Amulety a škapulíře

Proti padoucí nemoci jsme vybrali z rad Matěje Vysokomýtského, lékaře, který působil v naší zemi na sklonku 15. století:

Semena pivoňky dej do měšce či zabal do kusu látky a donuť dítě na hrdle nositi. To jim pomoc činí, a když by to z hrdla ztratily, že by se utrhlo, nemá toho hledati neb jemu již ustane ta nemoc.

Spolu se semínky pivoňky bylo doporučováno nosit ještě vlašťovčí kaménky, dubové kůrky a jmelí.

Je celkem možné, že staří Čechové věřili, že bylinky uschované ve váčku do sebe nasají nemoc a tím nemocnému pomáhají.

Kouzelné karaktery

Proti pokousání vzteklým psem můžeme v dobové literatuře nalézt mnoho receptů. Kněz Matyáš Šteyer ve své Postile v roce 1719 hovořil o karakterech. Proti škrkavkám se například používala slova: DEX PEX NOVA MXZATX VAX PRAX. Účinnost a následující oblíbenost těchto „karakterů“ můžeme dokumentovat tím, že je nacházíme v mnoha středověkých magických knihách.

Obklady z vlašťovčích hnízd

Že vlašťovčí hnízda nejsou pouhou gurmánskou pochoutkou v čínských restauracích, svědčí dopis Doroty Bejčkové z Drahonic, která 21. září 1572 radí panu Petru Vokovi zaručený lék na nemoc jeho manželky: „Černý laštovice, kde hnízdí, aby to hnízdo vzal a uvařil, pod bradou vokolo hrdla aby tím vobložil teplým.“

Nemoci se ale také často zaříkávaly do různých rostlin nebo „zatloukaly“ do stromů. Nejčastěji do vrby, kam se dával chomáč vlasů nemocného nebo část jeho oděvu. Obdobně se také se stromů čerpala energie, vždy na jaře, když se strom probouzí. Na závěr přidáme ještě jeden zajímavý prostředek proti nemocem: Nemoc se zaříkala do hole, kterou nemocný nechal před vraty kostela. Po mši se vytratil zadním vchodem a tak se nemoci zbavil. Ale běda tomu, kdo by hůl zvednul! Ten by onemocněl stejnou nemocí, jaká byla do hole zaříkána.
(han)