Nám dobře známý evropský horoskop, založený na dvanácti znameních hvězdného zvěrokruhu a postavení planet v den narození člověka, jehož vlastnosti nebo i osud se má věštit, patří k významným kulturně historickým dokumentům o počátcích

vědeckého bádání. Patří sem samozřejmě též obdobný orientální zvěrokruh vycházející z připisování jednotlivých kalendářních let a období určitému zvířeti a vládě jeho vlastností. Toto dědictví přírodních tradic je pro nás zajímavostí i poučením zároveň, přibližuje nám myšlení i starobylé tradice vzdálených národů.

Existují však i jiné soustavy než naše nebo orientální astrologické představy, které se dochovaly až do současmosti. Mezi takové neobvyklé patří též horoskop keltských druidů - tedy kněží, mudrců a věštců zároveň, kteří všechny své poznatky čerpali z pozorování přírody a také užívali čistě přírodních symbolů. Po nich se nám dochovala tradice vánočního jmelí, stále tak půvabná a milá, připomínající krásy i v těch nejtemnějších zimních dnech. Druidové měli do čtvrtého až pátého století značný vliv nejen mezi svými rodáky v Anglii, Irsku, Skotsku, Germánii a Galii, ale také u dalších sousedních národů. Ostatně obřady, věštění a oběti, nezřídka, bohužel, i lidské, konané zejména pod duby, představovaly podstatu keltských náboženských představ vůbec. Je proto nepochopitelné, že sám název druidů je odvozen od keltského slova derw, což označuje dub. Tito druidové, kteří podle tvrzení legend vedli rozjímavý život v lesích, usuzovali na základě pozorování, že se každý člověk svou podstatou i svými povahovými rysy podobá nějakému stromu. Obdobně jako lidé jsou přece stromy silné i slabé, voňavé i bez vůně, stromy okrasné, osamělé nebo smuteční.

Není známo, jak se na těchto přírodních poetických základech vytvořil podivný horoskop, který spojil přímo narození člověka s určitým druhem stromu, v tomto případě celkem s jednadvaceti stromy. Obdobně rozdělené období, pro něž druidská věštba platila, se liší od horoskopů, které dnes běžně známe. Keltští věštci měli k dispozici celkem 21 stromů. Pro běžná období však pro své horoskopy čerpali pouze ze sedmnácti. Mezi ně patřily jabloň, jedle, jilm, cypřiš, topol, cedr, borovice, vrba, lípa, líska, jeřáb, javor, ořešák, kaštan, jasan, habr a fíkovník. Čtyři zbývající byly určeny pouze pro osoby narozené v tak významné dny, které během roku představují obě rovnodennosti a oba slunovraty. Pro tyto čtyři dny v roce platily vždy samostatné, a je třeba poznamenat, že navíc obzvláště příznivé, předpovědi, odvozené z vlastností oněch zbývajících čtyř stromů - životodárného a silného dubu, krásné břízy, půvabné olivy a tvrdého neústupného buku.

(kov)