Vladimir I. byl patrně jeden z nejvýznamnějších panovníků Kyjevské Rusi. Jeho život však nebyl tak jednoduchý, jak by se z dnešního pohledu mohlo zdát. Díky přijetí křesťanství se dočkal svatořečení, vše ale mohlo být úplně jinak. Kola dějin se roztočila mezi lety 958 - 960, kdy se Vladimir I. Svjatoslavič narodil. Přesné

datum, bohužel, neznáme. Byl nejmladším synem knížete Svjatoslava I. z rodu Rurikovců, nenarodil se ale v manželství. Jeho matkou byla společnice kněžny Maluše. V roce 969 se kníže Svjatoslav rozhodl žít na Balkánu, a proto svěřil správu ruské říše svým synům. Jaropolk dostal vládu v Kyjevě, Oleg u Drevljanů a Vladimir dostal vzdálený a nechtěný Novgorod.

Po Svjatoslavově smrti v roce 972 vypukly mezi sourozenci nepokoje. Po bratrovražedných neshodách se nakonec Vladimir ujal vlády nad celou Rusí. Nikterak nezahálel. Upevnil své postavení, připojil ke Kyjevské Rusi nejen další východoslovanské kmeny, ale zmocnil se také území na západě a severozápadě. Za oběť mu padly baltské kmeny a roku 981 připojil ke své říši Přemyšl a Červoňské hrady. Tudy již vedly důležité obchodní stezky do střední a západní Evropy. Dá se předpokládat, že v této oblasti se již musel střetnout i s českým knížetem Boleslavem II., který vládl území až po Krakov a Sandoměř. V roce 985 napadl Vladimir Volžské Bulhary. Jeho motivy jsou dodnes nejasné.

Křesťanství či stará slovanská víra?

Knížete Vladimira znají pravoslavní křesťané především jako svatého Vladimira, jehož svátek slaví vždy 15. července. Je patrně jedním z nejvýznamnějších pravoslavných světců. Jaký to byl ale ve skutečnosti člověk? Z dnešního pohledu bychom rozhodně neřekli, že svatý.

Veliký kníže nabyl po několika letech obrovské moci. Jeho impérium zaujímalo nepředstavitelné území a vzhledem k tomu si potřeboval zajistit poslušnost poddaných. Za nejlepší cestu k tomu považoval náboženství, které by jeho lid vyznával. Zjistil však, že staré pohanské náboženství potřebuje obměnu a systém. A tak na vrchu u Kyjeva nechal postavit panteon starých slovanských bohů. Hlavním bohem byl Perun, dále pak Chors, Dažbog, Stribog, Semargl a bohyně Mokoš. Nový náboženský systém, na který byl lid vlastně zvyklý již po staletí, měl předpoklad velkého úspěchu.

Kníže poté vypravil poselstva do okolních říší, aby se seznámila s různými monoteistickými náboženskými systémy. Seznámil se tak s učením muslimským, judaistickým i křesťanským, poznal také původní víru Švédů a Norů. Cesta ke křesťanství však vedla přes vypočítavost a vidinu většího úspěchu.

V roce 987 se na Vladimira obrátil byzantský císař Basileios II. se žádostí o vojenskou podporu k potlačení vzpoury. Panovníci spolu měli uzavřenou dohodu o vojenské pomoci z roku 971. Tato smlouva byla dokonce posvěcena slovanským bohem Velesem.

Vladimir poslal do byzantské říše šest tisíc bojovníků, kteří pak zůstali v císařových službách natrvalo a vytvořili základ jeho osobní gardy. Kníže se tak elegantně zbavil bojovných družiníků, kteří mu pomohli získat kyjevský trůn, ale teď už pro něj byli nepohodlní.

Za poskytnutou pomoc přislíbil Basileios Vladimirovi ruku svojí sestry Anny Porfyrogennéty. Tento sňatek znamenal pro kyjevského vládce vysoce prestižní záležitost. Vždyť křesťanskými kruhy byl do té doby považován za méněcenného barbara. Právě proto bylo nutné, aby přijal křest. Tak zněla jediná podmínka z byzantské strany. Křest nejen pro sebe, ale i pro celou Kyjevskou Rus. Vladimir byl pokřtěn pravděpodobně počátkem roku 988.

Okolnosti jeho křtu jsou jasné. Hlavními důvody přijetí křesťanství na Kyjevské Rusi se staly mezinárodně politické podmínky. Ruskému státu pak už nehrozil podřízený vztah k říši a Vladimir se zařadil mezi evropské křesťanské panovníky. Některé z hlediska byzantského protokolu dokonce předčil. Jak se tedy ukazuje, život ani víra nejsvětějšího světce pravoslavné církve nebyla křišťálově čistá.

Jaroslav Svoboda

Sleva - předplatné

titul horo 4 fill 330x462

 

Spiritobchod

131432
DnesDnes125
VčeraVčera292
Tento týdenTento týden3058
Tento měsícTento měsíc13410

Partnerské weby