Mohlo by se zdát, že koncem 19. století a ve století dvacátém se čarodějnictví stalo už dávno překonanou záležitostí. A přece tomu tak nebylo. Posly nových kulturních hnutí se stali spisovatelé a

básníci.

Oslava třinácti úplňků

Patřila k nim Margaret Murray - egyptoložka a antropoložka, která v roce 1921 vydala svůj "Čarodějnický kult v západní Evropě". Když zkoumala prohlášení učiněná čarodějnicemi a souzenými inkvizicí, zjistila, že čarodějnictví se stalo starověkým náboženstvím západní Evropy. Říkala, že Diana představovala bohyni čarodějnic, a proto se její kult nazývá dianickým. Čarodějnictví provozovali prostí lidé stejně jako vznešení a ke dvěma hlavním svátkům patřily Májový večer s Listopadovým večerem. Náboženství se údajně vyznačovalo jako předzemědělské a soustředilo se na plodnost jak zvířat, tak rovněž úrody. Murray viděla čarodějnictví jako náboženství slavící třináct úplňků a osm hlavních svátků. Své teorie pak rozvinula v pozdějších knihách "Bůh čarodějnic" (1933) a "Boží král v Anglii" (1954), které se vztahují zejména k obětování Krále při každoročním obřadu plodnosti. Jako mnohé učené ženy však byla nelítostně napadena a odmítána jako bláznivá stará žena, neboť publikovala ještě ve vysokém věku devadesáti let. Přesto její teorie získaly ohlas a udržely si svůj vliv v pozoruhodně dlouhém časovém období.

Evangelium o čarodějnictví

Dalším spisovatelem, který se svou měrou zasloužil o návrat někdejšího čarodějnictví, byl významný folklorista Charles Leland, který napsal knihu Aradie, neboli evangelium o čarodějnicích" v roce 1899. Jednalo se o Američana, jenž žil s domorodým indiánským kmenem, studoval život cikánů, učil se keltskému drátenickému jazyku a stal se i prezidentem prvního evropského kongresu o folkloru v roce 1899. V Itálii se setkal s Maddalenou, která prohlašovala, že patří ke starověké rodině čarodějnic. Právě ta přinesla Lelandovi Knihu stínů, o které spisovatel prohlásil, že je překladem z latiny. Pojednávala o spojení Diany, královny čarodějnic, se sluncem Luciferem a o jejich dceři Aradii, která byla poslána na zem, aby učila utiskované lidi čarodějnictví. Leland k tomu prohlásil, že v té době v Romagni provozovaly toto řemeslo celé vesnice. Ironií se pak stalo, že to byly politické prvky v jeho práci, které přiměly mnoho konzervativnějších členů Bratrstva, aby jeho práci zpochybnili. Feministické čarodějnice však přesto shledávají Lelanda příjemným autorem a plně souhlasí s jeho tvrzením, že když je patriarchát posedlý amokem, ženský princip stoupá, aby vyrovnal tento stav.

O legendě keltského Irska

Třetím ze spisovatelů na čarodějnické téma je Robert Graves s dílem "Bílá bohyně", které se rovněž nachází v knihovnách většiny čarodějnic. I tento autor trpěl , jako jiné kultovní osobnosti, nestálostí slávy. Graves zpodobňoval básníka, který říkal, že funkcí poezie je náboženské vzývání Múzy, přičemž při psaní své knihy nežádal žádná boží zjevení. Graves tvrdil, že sabaty čarodějnic v Británii existovaly vždycky. Podle něho je evropská básnická tradice skutečně založena hlavně na magických principech, tedy základech, ze kterých se po staletí tvořilo přísně střežené posvátné tajemství. Graves psal hlavně o irské keltské tradici a pracoval se starověkou básní pojednávající o "Bitvě stromů". Za pomoci mocné básnické metaforiky Graves popisoval legendu keltského Irska. Přitom o sobě nikdy neříkal, že je čaroděj, dokonce ani neměl mnoho úcty k čarodějnicím, ale jako básníka ho vždycky fascinovala básnická metaforika magie.

(pak)

Sleva - předplatné

titul horo 4 fill 330x462

 

Spiritobchod

131432
DnesDnes125
VčeraVčera292
Tento týdenTento týden3058
Tento měsícTento měsíc13410

Partnerské weby