Živí tvorové kolem nás jsou přírodou obdařeni schopnostmi, které my, lidé, označujeme někdy za nadpřirozené. Pro naše předky byli indikátory počasí, věštci i léčiteli, některá zvířata byla dokonce považována za posvátná a náležitě uctívána. Že má živočišná říše svá tajemství, o tom ví své psycholožka, astroložka a záhadoložka Olga Krumlovská, která se s námi podělila o své

postřehy i několik zajímavých příběhů ze života.

Pavouk

V mytologii se v podobě pavouka snoubí vynalézavost s obratností, ovšem nelze pominout jeho jedovatost. Někde je mu přisouzena ženská síla (podobu pavouka má například mayská bohyně porodnictví Ixchel), ve starém Egyptě byl ztotožňován s bohem Neithem, který splétá svět. V hinduismu a buddhismu je ale pavouk bohem nedůvěry - splétá pavučinu iluzí. Zjeví-li se nám pavouk ve snu, bývá symbolem nebezpečí, ale spíše psychického rázu, nikoli hrozby úrazu či nemoci. Naznačuje, že máme starosti, s čímsi si lámeme hlavu.  Pavouk varuje před další zátěží, tedy pokud se vám o něm zdá, je lépe zvolnit a začít chodit více na procházky, bavit se nebo navštívit psychologa.

Strážce štěstí

„Většina lidí se pavouků bojí, ve svém domě smýčí všechny kouty, aby se v nich náhodou neusadil. Jestliže ho snad objeví, pak ho vyhodí nemilosrdně z domu, v horším případě zabijí.  Ovšem něco takového bylo v naší rodině přísně zakázáno. Moje maminka pavouky přímo milovala, v naší rodině měli pavouci roli jako kobry ve starém Egyptě – byli strážci krbu, rodinného štěstí a pohody. V ložnici zámečku, kde jsme osm let bydleli, si dokonce maminka vypěstovala pavouka abnormálně velkého, tlustého a chlupatého. Já mu s oblibou chytala mouchy.  V odchytu much jsem se tak stala přebornicí, dokázala jsem je lapit v letu a vhodit pavoukovi do pavučiny živé, aby si užil. Pavouk si na to zvykl tak, že když uviděl mě nebo maminku, vyběhl a očividně se těšil. Otec tohoto mazlíčka ukazoval návštěvám s tím, že si jeho manželka pěstuje tu chlupatou obludu na něj, že je to jedovatá tarantule, kterou si trénuje, aby se stala brzy vdovou… Ne každý to pochopil jako vtip. Ale mělo to své výhody, nezvané návštěvy už nás nikdy nenavštívily. I já v té tradici pokračuji. Pavouk je v mém bytě nedotknutelný, a on to ví. Jeden obzvlášť pěkný se zabydlel kdysi u stropu nad mým pracovním stolem. Říkala jsem mu Merlin. Zvykl si na mě natolik, že se mi spouštěl až nad rameno, jakoby kontroloval, co píšu na počítači. Ovšem dcera mé nadšení pro pavouky nezdědila. První věta holá, kterou vyslovila, byla: ‚Mám arachnofobii.‘ Toto slovo mají někdy problém vyslovit dospělí, pro mou tříletou dcerku bylo jedním z prvních, které se naučila (nejspíš od tatínka). Zalapala jsem tehdy jen po vzduchu. Čas rychle utíká a v naší domácnosti zavládl ohledně pavouků kompromis. Jakmile odchytím pavouka, omluvím se mu a vypustím ho ven, ještě mu na cestu zamávám. Dcera už neječí při pohledu na každou snítku na stěně, tedy je spokojenost na obou stranách.  Ale stejně tuším, že je jen otázkou času, kdy se objeví ten pravý, výstavní exemplář, a zabydlí se na nějakém nenápadném místě našeho bytu. Už se těším, jak mu budu chytat mouchy a tohoto strážce rodinného krbu opečovávat. Ba co víc, já ho budu nehorázně rozmazlovat!“

(cul)

Sleva - předplatné

titul horo 4 fill 330x462

 

Spiritobchod

131713
DnesDnes803
VčeraVčera1045
Tento týdenTento týden5863
Tento měsícTento měsíc16215

Partnerské weby