3702bábyV mé oblíbené knize od Betty Smithové - V Brooklynu roste strom - měla jedna z hrdinek veliký problém. Nepodařilo se jí porodit zdravé dítě, ačkoli to zkoušela již desetkrát. Každé její miminko se buď narodilo mrtvé, nebo umíralo po několika hodinách. Když měla rodit

pojedenácté, rozhodla se, že to bude pod dohledem lékaře. Její sestry z toho byly v šoku, ale ona si prosadila svou. Ještě v prvních letech 20. století totiž nebylo v New Yorku běžným zvykem nezavolat si k porodu bábu, ale svěřit se do rukou lékaře v nemocnici. V knize dítě nakonec přežilo díky kyslíkovému přístroji, který měl lékař po ruce.

Řádila horečka omladnic

Dnes je situace opačná. Ženy stále více přemýšlejí o tom, zda je nutné rodit pod lékařským dohledem. Nestačila by zkušená porodní asistentka? Na toto téma se vedou spory, lékaři samozřejmě zatím vyhrávají s argumentem: Co bude s dítětem a rodičkou, vyskytnou-li se nějaké komplikace? A přitom nejsou porodnice výdobytkem moderní doby. Ve Vídni se v nich rodilo už v polovině 19. století, ale tenkrát existovalo nebezpečí onemocnění horečkou omladnic. Ta se vyskytovala hlavně ve špitálech a byla důsledkem nedostatečné hygieny porodníků. Ženy tedy dávaly přednost domácím porodům a nemocnicím se vyhýbaly jako čert kříži.

Za účast při porodu na hranici

Porodu se ujímaly zkušené porodní báby a jejich pomocnice. Věřili byste, že v roce 1521 dokonce odsoudili a poslali na hranici muže – lékaře, který u porodu pomáhal? Respektive se mu podařilo vloudit se k rodičce v ženském převleku. Stalo se to v Hamburku. Porodním bábám se říkalo „báby babicí“ a musely mít za sebou zkušenosti s vlastním porodem. Pokud šlo vše hladce a dítě se narodilo zdravé, bylo vše v pořádku. Ovšem běda jestliže nastaly komplikace. A těch mohlo být bezpočet u matky i u dítěte. Hrozilo nebezpečí sepse. Co věděly prosté venkovské ženy o hygieně? Maximálně si opláchly ruce horkou vodou. Co věděly nezkušené venkovanky o odloučené placentě a obrácených polohách? Většinou nic. A to ani u nás ještě v době tzv. první republiky.

Bez alkoholu a pověrčivosti

První školení pro báby a porodníky v Českém království se v Praze uskutečnilo až v polovině 18. století. Byly k němu připojeny jakési stanovy, které specifikovaly, jakéže by měla mít porodní bába vlastnosti, aby dostála cti svého povolání. Měla by být pořádkumilovná, bohabojná. Neměla by propadat pověrčivosti a alkoholu. Netrvalo dlouho a přišlo se na to, že porodní bábě nebude na škodu, když se ještě naučí číst a psát. Výuku porodnictví pro budoucí lékaře zavedla lékařská fakulta v Praze od roku 1786.

Bible“ pro porodní báby

Jedním z nejznámějších pražských porodníků se pak v první polovině 19. století stal Antonín Jungmann. Pokud se vám zdá to jméno povědomé, pak vězte, že to byl bratr jazykovědce Josefa Jungmanna. Tento lékař napsal v roce 1854 publikaci Úvod k babení. Toto dílo se pak na dlouhou dobu stalo „biblí“ všech tehdejších porodních bab v Čechách. Na svoji dobu to byl doslova bestseller a ženy si ho mohly přečíst v češtině. Nabádal v této knize budoucí porodní báby k čistotě, trpělivosti a mlčenlivosti, ale hlavně v ní důkladně instruoval jak porod vést. Zejména na venkově báby působily i ve 20. letech minulého století. Nebylo ovšem výjimkou, když se objevovaly později, ačkoli se jednalo o školené zdravotní sestry v oboru porodnictví.

Lenka Stránská