egypt 3208124 960 720Faraoni, jejichž mumifikovaná těla současná věda odborně zkoumá, věřili, že znovu oživnou, pokud někdo v budoucnu vysloví jejich jméno. Tito králové údajně "božského původu" zpravidla disponovali třemi hlavními sídly - hrobkou pro

věčnost, posmrtným chrámem a palácem pro pozemské pohodlí. Místo svého posledního odpočinku většinou dokonale ukryli před nepovolanými zraky, neboť teprve "zítřek" mohl vyvolat jejich odpočívající duši.

Žiješ znovu, žiješ navěky

Staří Egypťané věřili, že se duše zemřelého může vrátit do těla pouze tehdy, když tělo zůstane neporušené a duše je pozná, jinak je odsouzena k bloudění. Proto se ve smyslu mumifikačního rituálu z 1. století našeho letopočtu "Žiješ znovu, žiješ navěky" mumifikátoři snažili nejen co nejdokonaleji zabezpečit tělo proti rozkladu a zmaru, ale co nejvěrněji uchovat jeho podobu. Po odstranění vnitřností vyčistili balzamovači dutinu těla palmovým vínem a drahocenným cedrovým olejem, vyplnili myrhou, pryskyřicemi a vonnými kůrami. Potom tělo ponořili do koupele z chlóru, síranu a sody - někdy dokonce až na 70 dnů. Po osušení bylo namazáno vzácnými oleji, ovinuto tenkými plátěnými pásky a uloženo do několika dřevěných rakví, většinou tvaru lidského těla, nebo do sarkofágů. Způsobů balzamování se ovšem používala celá řada.

Mumifikace mrtvých

Hérodotos v 5. století před naším letopočtem popisuje tři způsoby, které byly rozšířeny v Egyptě a jež závisely na ceně. Téměř stejně se mumifikovali mrtví v Mexiku a v Peru, na Kanárských ostrovech, ale také v Oceánii i v Americe. Zde se zřejmě používal mimo jiné "mexický čaj", tedy bylina, která silně voní jako máta a má určité konzervační vlastnosti.

Ve vysněném světě "zítřků", který je pro nás světem "dneška", se však tužby faraonů a realita střetávají v ostrém protipólu. Olověná šedá kůže a strnulé rysy mumií totiž vyvolávají nevyhnutelné zklamání, neboť zde leží už jenom tělesné ruiny a ne bytosti schopné znovu procitnout k životu, třebaže v nich bylo kdysi tolik naděje, touhy a víry. A tak zůstávají neustále spojeny s minulostí, přičemž se stále hlouběji noří do věků zapomnění.

Zmrazit, čekat, vzkřísit

O mnoho věků později, které uplynuly od dob egyptských faraonů, pak anglický přírodovědec a spisovatel G. R. Taylor ve svém bestselleru "Biologická časovaná bomba" píše: "Pokud lze v dohledné době dosáhnout významného prodloužení lidského života, pak nejspíše uměle vyvolaným zimním spánkem. Člověka bude možno uvést do stavu anabiózy, kdy jeho organismus ‚přezimuje‘ za velmi nízkých teplot, aby jej po určité době věda mohla opět přivést k životu. Umožní se tím především zdlouhavá cesta kosmonautů k jiným světům a jejich dlouhodobý pobyt na planetách vzdálených hvězdných soustav. V různě dlouhých intervalech budeme přerušovat svůj vědomý život, a tak procházet staletími jako náhodní pozorovatelé."

Tato vzrušující myšlenka přiměla už v roce 1964 některé vědce k založení Společnosti pro prodloužení života. Její motto - "Zmrazit, čekat, vzkřísit" přilákalo do řad členů několik set zájemců, jež věří ve své vzkříšení. Seznam čekatelů, kteří hodlali zaplatit fantastickou částku, pak neustále rostl. Podobné kluby "kryoniků" jsou i dnes organizovány nejen v USA, ale rovněž v Japonsku, Francii i v řadě dalších zemí.

Ledové mauzoleum

V roce 1967 jako jeden z prvních tímto způsobem přerušil svůj život americký profesor psychologie James Bedford, který tehdy umíral na leukémii. Svou poslední vůli vyjádřil v přání znovu procitnout v době, kdy se bude žít dlouho a život už nebude záhadou. Proto mu lékaři během klinické smrti vstříkli do žil protisrážlivý prostředek a masírovali srdce, aby neustále dodávalo mozku krev. Pak tělo napojili na umělé srdce a plíce, podchladili je na 8 stupňů Celsia, krev nahradili speciálním glycerínovým roztokem nezamrzajícím ani při silném ochlazení a pomocí suchého ledu snížili teplotu na minus 79 stupňů Celsia. Takto upravenou "mumii" dopravili do "ledového mauzolea", kde ji uložili v kapalném dusíku při teplotě minus 196 stupňů Celsia. Předpoklad, že zmrazení jednotlivci by mohli být v budoucnu opět oživeni, čímž by navázali na svoji předcházející existenci, není v historii lidstva ničím novým. Vždyť stačí zaměnit slovo "zmrazení" za "balzamování", abychom se přes rozdíl mnoha staletí i tisíciletí dostali ke stejným snům a tužbám.

PAVEL KOVÁŘ

Foto: Pixabay

Předplaťte si nás

Předplatné měsíčníku HOROSKOPY

 

Inzerce pro aktuální týden

Spiritobchod

114832
DnesDnes144
VčeraVčera373
Tento týdenTento týden1724
Tento měsícTento měsíc6689

Partnerské weby