4006zjeveni 1Často chodila cestou do Šolcova lesa v Suchém Dole okolo kaple Panny Marie Lurdské. Když jí bylo čtrnáct let, podle jejich slov se jí zjevila Panna Maria. Přesně jako Francouzce Soubirous v Lurdách. Kristina Ringlová, dívka pocházející z nuzných poměrů, toho srpnového dne

v roce 1892 netušila, že se stane středem pozornosti nejen známých a sousedů, ale také žurnalistů a nakonec i soudců.

To, že viděla zjevení v černém rouchu, které se vznáší nad zemí, nesmlčela v rodné vsi všem, kteří byli ochotni poslouchat. Od té doby jako by se u Kristiny s vidinami roztrhl pytel. Dívka, která do školy chodila sporadicky, si však nabádání Panny Marie zapisovala. Co bylo obsahem promluv zjevení, to prý nesměla nikomu prozradit.

Lhářka nebo blázen?

Zvěsti o tomto zázraku se však rychle šířily a do lesa, jehož majitelem byl jistý Václav Ticháček, začaly proudit houfy zvědavců. Na stromech se objevovaly svaté obrázky, růžence a poutníci se zde modlili.

Veřejnost zatím neobvyklou událost řešila, ale dlužno dodat, že ve svém názoru jednotná nebyla. Některým se zdálo, že to děvče nemá v hlavě v pořádku a trpí halucinacemi. Jiní se domnívali, že lže a podvádí. Další vinili katolický klér, který prý obluzuje prostý lid. Ale nejvíc bylo těch, kteří ve zjevení věřili a do Suchého Dolu se houfně vydávali. Dokonce byla ustavena komise, která měla celou záležitost vyšetřit. Kristinu místní vážení občané pozvali k několika výslechům, které také posvětili lékaři. Závěr? „Prý dívka nelže a její stav je v úplném pořádku.“

Přání zjevení musí být vyhověno

O Vánocích roku 1892 se Panna Marie Kristině svěřila, že by si přála, aby bylo místo jejího zjevení zvelebeno. Pak ji ujistila, že 5. ledna roku následujícího přijde ještě jednou a nebude proti, pokud bude přítomno více lidí.

A tak se stalo. Podle svědků prý bylo najednou celé místo jakoby ozářeno. Shromážděným poutníkům nevadilo, že zjevení vidí pouze Kristina, která s ním v jejich přítomnosti rozprávěla. Později ani těm, kterých přišlo 27. ledna na sedm tisíc. Posvátné místo bylo opravdu zvelebeno, ozdobeno křížovou cestou a sochou Panny Marie. Železniční stanice Police nad Metují, místa kam dojížděly vlaky s poutníky, žádala úřady o to, zda mohou být posíleny vlakové spoje. Mnoho místních podnikavců si nad tímto náboženským šílenstvím mnulo ruce a mastilo kapsy.

Biskupovy pastýřské listy

Církev zatím měla plné ruce práce, jak vše osvětlit. Například i královéhradecký biskup neotálel s vydáním dvou pastýřských listů, v nichž veřejnost vyzýval ke zdrženlivosti, dokud vyšší církevní kruhy nerozhodnou.

Mezitím však aktivně konaly místní orgány. Kristině bylo uloženo dostavit se na hejtmanství a když obsílku ignorovala, měli ji přivést čtyři četníci. Ta však odmítla a dva muže z eskorty dokonce fyzicky napadla. Na hejtmanství pak strávila noc, což velmi popudilo poutníky, kteří se dostavili v hojném počtu a holemi a pěstmi fyzicky inzultovali všech osmadvacet četníků, kteří se je snažili vytlačit z lesa. To mělo za následek, že se zjevení už nikdy neukázalo. Zaleklo se, nebo se zalekla sama Kristina?

Odsouzena k smrti

Další život Kristiny byl opravdu hodně pestrý a plný zvratů. Po údajném těhotenství, které se ukázalo jako dobře rozšířená pomluva, následovalo nařčení z vraždy. Kristina se totiž seznámila s jistou Anežkou Špačkovou, a to v domě své známé Františky Štulířové, ke které jezdila do Dolního Štěpánova na návštěvu. Anežka zde pracovala jako služebná. Obě dívky se domluvily, že utečou do Vídně a Štulířové namluvily, že odcházejí do kláštera. Jejich pouť začala 5. listopadu roku 1901 a 8. ledna roku následujícího se Kristina objevila v Dolním Štěpánově sama. Ovšem o měsíc později začali po Anežce pátrat rodiče, když se ukázalo, že dívka v žádném klášteře nepobývá. Do věci se zapojily tehdejší četnické stanice a Kristina byla pozvána k výslechu. Udala, že se jí Anežka při zpáteční cestě ztratila. Ovšem v září bylo na cestě do poutního místa Mariazell nalezeno její tělo.

Byla vražednicí Kristina? Chyběli svědci, chyběla vražedná zbraň. Ovšem Kristina se do svých výpovědí zaplétala a ukázalo se, že i pohlednice, které dostali rodiče od Anežky, nepsala nebohá dívka, ale podepisovala je Kristina. Zapírání jí nepomohlo. Rozsudek zněl - trest smrti oběšením.

Případ však tak jednoznačný nebyl. Proč by chtěla Kristina vraždit? Podle výpovědi, kterou učinila při odvolání u krajského soudu v Olomouci, prý Anežku rozhodně nezabila, ale viděla ji umírat. Nebohá dívka se prý zastřelila sama a ona se bála záležitost ohlásit.

Oprava kapličky navzdory církvi

Soudci si zřejmě opravdu nebyli jisti, a tak Kristinu poslali odpykat si trest ve věznici ve Valašském Meziříčí. Za mřížemi pak strávila dohromady 14 let a propuštěna na svobodu byla na základě prosby její matky Marie, které bylo jako válečné vdově vyhověno. Bylo to právě uprostřed I. světové války.

Dalo by se říci, že posléze život Kristiny probíhal poklidným tempem. Zasloužila se, k velké nelibosti duchovenstva, o opravu kapličky v Suchém Dole, kterou roku 1920 vysvětil farář Československé církve husitské. A sepsala všech svých třiadvacet zjevení tak, jak si je pamatovala.

Kristina Ringlová zemřela jako devětasedmdesátiletá v říjnu roku 1957 v nemocnici v Hořicích v Podkrkonoší. Letos 6. června uplyne 140 let od jejího narození.

LENKA STRÁNSKÁ

Sleva - předplatné

titul horo 4 fill 330x462

 

Inzerce pro aktuální týden

Spiritobchod

126855
DnesDnes27
VčeraVčera207
Tento týdenTento týden910
Tento měsícTento měsíc4255

Partnerské weby