Ještě před takovými patnácti lety býval psací stroj umístěn na malém stolku, hned vedle stolu psacího, aby byl vždy po ruce. Umět psát na stoji, to byla samozřejmá součást kvalifikace úředníka. Jen ti výše postavení si mohli dovolit „písařku“, která ovládala tzv. metodu psaní „naslepo“ a dokázala sázet písmenka na papír s kulometnou

rychlostí alespoň 200 úhozů za minutu. Však bylo psaní na stroji vnímáno skoro jako sportovní disciplína. Pořádaly se totiž různé soutěže, z nichž nejtěžší bylo umění stenotypistiky. Vy mladší se možná ptáte, co to vlastně je? Inu, přepis těsnopisného (stenografického) textu, který vám byl přesně podle regulí soutěže nadiktován a vy jste ho převedli do podoby úhledného čistopisu na psacím stroji. Proč čistopisu? Protože aby bylo dílo co nejzdařilejší, musel text obsahovat minimum překlepů, ideálně žádný. Každý, kdo za oněch časů v kanceláři pracoval, vám potvrdí, že opravovat strojopis nebyl žádný med, zvláště, když se používaly uhlové papíry, lidově řečeno „kopíráky“. Byly to dřevní doby bez znaménka „delete“, bez programu, který by vás upozornil na hrubku či překlep. Dobrá a pravopis ovládající stenotypistka proto bývala pro svého šéfa hotovým pokladem.

Vynález psacího stroje v poslední čtvrtině 19. století znamenal hotovou revoluci. Tedy především pro ty, kteří se úřednickou prací živili a museli mít od celodenního a celoživotního držení násadky pera již mozoly na palci a ukazováčku a od inkoustu věčně ušpiněné ruce.

Consul v každé kanceláři

Roku 1874 Christopher Latham Sholes a Carlos Glidden prodali zbrojovce E. Remington a synové psací stroj, který nazvali Typewriter. Zatím ovšem nikterak dokonalý, uměl psát jen velká písmena. Za nějakých pět let byl však již obohacen o tzv. „přeřaďovač“. Česká klávesnice kdysi vycházela z německých psacích strojů, které se do Čech začaly dovážet koncem 19. století. Bylo to logické, protože úřední řečí byla němčina, a tou se tedy i psalo.

Někdy je můžeme vidět v muzeích, u některých jedinců bývají ceněným sběratelským artiklem. Jsou to nádherné mistrovsky zpracované kousky a považte - mnohé z nich ještě fungují. U nás se ovšem prvorepublikové stroje používaly v kancelářích ještě v 70. letech minulého století. Zřejmě měly remingtonky a underwoodky velikou výdrž. A psací stroje přenosné, tzv. kufříkové? V USA byla například značka Royal běžná už ve 30. letech minulého století.

Pak ovšem přišly ty novější a třeba byste si ještě vzpomněli na to, jak se jmenovala a jak vypadala nejrozšířenější značka. Ovšemže, šedobílý Consul. A zanedlouho přišla jeho modernější verze. Předtím jsme psali na značce Zeta nebo Optima.

Zhruba v 80. letech minulého století přišla i na náš trh převratná novinka – elektrický psací stroj. To již byla hotová technická revoluce. Místo typových pák (které se často zasekávaly) jeho konstruktéři vytvořili váleček, na kterém se nacházely jednotlivé litery. Když však člověk prstem setrval na některé klávese náhodou o něco déle, nasázel stroj bez váhání třeba tři stejná písmena za sebou.

Starší lidé nedají na svůj psací stroj mnohdy ještě dopustit. Ovšem ti, kteří si zvykli na klávesnici počítače, by se divili, jak to jde najednou u mechanických psacích strojů ztuha, a jak velikou námahu musejí vynaložit, než něco napíšou.

První podobu psacího stroje však jeho duchovní otec – Henry Mill - patentoval již roku 1714. Jak přesně vypadala, to dnes již nevíme, snad jen, že rozložení kláves nebylo takové, jaké se používá dnes. Lidstvo si tedy muselo na dokonalejší verzi počkat ještě plných 160 let.

LENKA STRÁNSKÁ

Sleva - předplatné

titul horo 4 fill 330x462

 

Inzerce pro aktuální týden

Spiritobchod

126816
DnesDnes60
VčeraVčera238
Tento týdenTento týden525
Tento měsícTento měsíc3870

Partnerské weby