Vlk, ač předek psa, je v mytologii a magii ztělesněním nezkrocené přírody, plné děsu a zlých sil, které se pokoušejí zničit člověka. Vlk je vyslancem temné bohyně, který zaručí, že nic nekvalitního a zkaženého nepřežije mládí a nevyvede stejně zkažená a slabá mláďata. Podle legend člověk jednoho dne našel hnízdo vlčat. Váhal, jestli se má vlčici pomstít a její spratky pozabíjet. Neudělal to. Vzal štěňata a vychoval je. Krmil je a vlčata mu za to vděčně olizovala ruce a byla přítulná. Když dospěla, člověk zjistil, že vlčata loví jako dospělí vlci, ale potravu mu přinesou, protože jej považují za svou matku, vůdkyni smečky, které se potrava donesla, aby byla přerozdělena mezi zbytek. Dělali to pudově, protože smečka divokých vlků by člena, který by potravu sežral sám, vyobcovala a ten by pak v nejbližší hladové zimě, kdy je malé zvěře málo a osamělý vlk velkou neuloví, pravděpodobně zahynul. Člověk pak viděl i to, že vlčci považují jeho dům či jeho jeskyni za své a bedlivě je chrání, když vstoupí neznámý člověk, a dokonce jsou pro záchranu svého vůdce a svého domova ochotni bojovat i proti svému druhu.
Pes se stal přítelem člověka, jeho ochráncem a zároveň spojkou s divokým světem přírody. Svých vlčků se člověk nebál, ti jeho život a zdraví nijak neohrožovali, naopak, chránili jej vlastními těly a v chladu jej zahřívali. Nebezpeční byli vlci divocí. Ale ochočený vlk a později pes se nikdy docela nezbavili puncu nebezpečného, divkého zvířete, které se nedá zcela ovládnout. Cokoli by ochočení vlci pro svého člověka udělali, dělali to jen z lásky k němu - a dokázali odpustit mnoho, ale pakliže člověk překročil meze, byť tolerance ochočených vlků byla obrovská, stali se stejně nebezpečnými jako jejich divocí bratři a neváhali zabít i toho, kdo jim dával podíl potravy. Takový byl zákon smečky.
Proto člověk vlka dál formoval a změnil v psa, který byl nerozlučným partnerem lovce a spolehlivým ochráncem sběračů. Ženy i muži odcházeli za svými povinnostmi se psy v patách, protože jen ti je mohli ochránit před vlky. Tak se dostali i do mýtů a legend všech národů.
Pes byl často zobrazován a popisován jako ochránce bran říše mrtvých. Kerberos měl tři hlavy a ze srsti na jeho krku syčely hadí hlavy. Řekové vkládali svým mrtvým do hrobu, spolu s mincí pro převozníka, medový koláček, kterým měli přesvědčit Kerbera, že mohou vejít. Bez koláčku se nedalo do bran Tartaru dostat a duše bloudila mezi světy, nebo hůř, byla Kerberem pozřena a nemohla se znova narodit. Kerberos těm, kteří mu nabídli medový koláček, pak sám dělal průvodce temným světem až před trůn Háda a Persefoné a chránil čistou duši před nástrahami podsvětních nestvůr.
Velmi podobný příběh má i severská mytologie. Vypráví o Garmovi, hlídači bran říše mrtvých, který sice nemá tři hlavy, ale zato čtyři oči a bílou hruď zbrocenou čerstvou krví. Často bývá zaměňován s vlkem Fenrim, synem boha Lokiho. Loki sám byl severskou obdobou ďábelského, potměšilého božstva. Fenri leží spoután řetězem Gleipnirem u skály Gjol a neustále od věků, kdy jej bozi ve strachu z jeho rostoucí síly přikovali ke skále a tlamu mu vzpříčili mečem, roste a sbírá sílu k přetržení Gleipniru. Podle proroctví bude tím, kdo při Ragnaroku, soumraku bohů, spolkne slunce a zabije boha Odina.
Pes jako strážce bran a průvodce mrtvých se vykytuje i u Čukčů, obyvatel východní Sibiře. Podle jejich pověstí bránu do světa mrtvých střeží dva hasky, kteří nemilosrdně roztrhají každého, kdo se za života nechoval dobře ke svým psům. Pro Čukče byli psi životní nutností, protože ve spřežení umožňovali rychlý přesun po nesmírných rozlohách země a zároveň byli zárukou přežití, protože pes byl schopný ulovit jídlo, jinak za něj posloužil sám.
Pes byl základním atributem temné bohyně Stařeny, staré čarodějnice, mocné léčitelky a bezcitné vražedkyně. Byla to bohyně Hekaté, která létala nocí doprovázená smečkou divokých psů s rudýma očina a černou srstí. Oni ji chránili před mocnostmi noci a umožňovali sbírat nejúčinnější byliny a poznávat nejtemnější tajemství noci. Byli také součástí lovecké družiny bohyně Panny, zobrazované jako Artemis. Byli těmi, kteří roztrhali mladíka, jenž pozoroval jejich paní při koupání, zde jsou popsáni jako ochránci nevinnost panen. Ve starých časech, stejně jako dnes, nebylo pro osamělou dívku bezpečné toulat se po lesích, neměla-li ochránce. Takže panenská bohyně si mohla užívat své nevinnosti a divokosti pod ochranou svých psů.
Stejně tak bohyně Matka, zobrazovaná jako Demétér měla v zádech smečku psů, kteří chránili ji a její potomky na výpravách za léčivými bylinami, jež nerostly jinde než v nepřístupných lesích. Matka byla léčitelkou a její psi dokázali vytáhnout z těla nemocného nejednu chorobu. Můj vlastní pes, když mi není dobře, lehává v posteli, natažený podle mých zad a léčí. Pes dokáže převzít z člověka nemoc a díky svému pevnému spojení se zemí, které nezmizelo ani u trpasličích a silně přešlechtěných plemen, dokáže škodlivé energie vyměnit s temnou stranou za čistou životní energii. Psi bohyně byli tichými průvodci, kteří dokázali najít cestu zpátky domů, když Matka zabloudila v hlubokých lesích a tichými, nenáročnými ochránci a mocnými léčiteli. Všechny tři podoby bohyně byly nějakým způsobem, často velmi nenápadně, ale o to silněji, sepjaty s jejími psy.
Pes sám byl vždy spojován s Měsícem, stejně jako on byl světlem v temnotách, které dokázalo odhalit, co se v kom skrývá. Ve světle Měsíce prý lhář odhalí svoji pravou tvář. Pes rychle pozná nepoctivce a zlého člověka.
Kdysi se díky křesťanské víře věřilo, že osamělá žena, která vlastní psa, je pravděpodobně čarodějnicí. Vlastní-li psa, pohybuje se bez muže, ať již otce, bratra nebo manžela, na místech, která nejsou příliš bezpečná, a potřebuje ochranu. To bylo podezřelé, protože počestná žena dobrých mravů na nebezpečná místa, jako jsou les a otevřená divočina, prostě nechodí a chodí-li, pak jedině v nouzi nejvyšší a v doprovodu některého z mužů, kteří nad ní mají moc a dohlédnou, aby neprováděla čarodějná alotria, kterých byly ženy údajně plné. Byliny vhodné k léčení přece rostly v zahradě. Avšak byliny s největší silou vždy rostly v lesích a na pastvinách na hranicích divočiny nebo přímo v ní. A tam, do míst plných neznámých a nebezpečných sil a vlků, žena potřebovala průvodce, který by ji dovedl domů, a ochránce, který se za ni rád obětuje.
(mh)

Sleva - předplatné

titul horo 4 fill 330x462

 

Inzerce pro aktuální týden

Spiritobchod

126856
DnesDnes41
VčeraVčera207
Tento týdenTento týden924
Tento měsícTento měsíc4269

Partnerské weby