Lidé dřív věřili, že upíři vstávají z hrobů a vyhledávají živé lidi, aby jim mohli vysát krev. Jedním ze způsobů, jak by se tomu dalo zabránit, byla metoda vykopat ve dne takovou nemrtvou bytost a probodnout ji kůlem. Nejčastěji uváděné

kronikářské záznamy týkající se vampýrismu v českých zemích jsou dvě pasáže z tzv. Neplachovy kroniky. Kolem roku 1360 ji opat Jan Neplach sepsal za vlády českého krále a římského císaře Karla IV., jehož byl též poradcem. Autor v kronice uvádí konkrétní události kolem výskytu a odhalení upírů. Na základě těchto středověkých svědectví je tak jednoznačně v Čechách touto dobou potvrzena víra v tyto démonické bytosti. Likvidace upírů je pak připomínána probodnutím kůlem, oddělením hlavy od těla, svázáním a zatížením končetin těžkými kameny nebo žehem. Vznikla dokonce i příručka a návod, jak proti potencionálním upírům postupovat. K tomu měl sloužit například česnek, různé čarovné a zaříkávací byliny, křesťanský kříž apod. Ve zjišťování upírů napomáhaly též některé skutečnosti. Tak třeba upírova mrtvola v hrobě údajně neměla hnít, ale zůstávala načervenalá a zachovalá, se zvláštní vůní, přičemž měla mladší vzhled než v době smrti. Když potom začali v nějaké obci hromadně umírat lidé na nevysvětlitelnou nemoc nebo trpěli chudokrevností, obrátilo se nejednou podezření právě na upíry. U "podezřelých" nebožtíků docházelo potom k exhumaci a podle skutečně doložených záznamů byla mnohdy odhalena i nehnijící načervenalá a zachovalá těla nebožtíků. Když potom došlo k jejich probodnutí kůlem, vyhrkl z nich proud krve, čímž se jednoznačně potvrdilo upírství.
Před časem vědci potvrdili, že víra v existenci upírů, posmrtně nemrtvých osob, byla zapříčiněna i nálezy hrobů, v nichž došlo i po dlouhé době k objevení nezetlelých těl, naplněných množstvím tělních tekutin červené barvy připomínající krev. Proč vůbec mohou i po poměrně dlouhé době pochovaná těla takto vypadat? Vědci, kteří se do této záhady pustili, zjistili, že červenou barvu mrtvol způsobují speciální půdní bakterie. Tělesná tkáň se přitom proměňuje v amoniakové mýdlo, které hnilobné bakterie postupně ničí. Tento proces, odborně nazývaný saponifikace, tělo nebožtíka zároveň konzervuje mrtvolným tukem a voskem tak, že se z něj může linout i zvláštní vůně. Pokud saponifikace zasáhne celé tělo, mohou se takovéto ostatky jevit v neporušeném stavu, jako by byl nebožtík pohřben zcela nedávno. Nahromaděné plyny zároveň způsobují, že jsou tělní tekutiny vytlačovány z tělních otvorů v obličejové části lebky, takže vzniká efekt řinoucí se "krve". Saponifikovaná pokožka se zároveň působením plynů napíná, takže se vyhlazují vrásky a dochází ke zdánlivému omlazujícímu efektu. Vnější povrch pokožky se saponifikací rozkládá, avšak její vnitřní vrstvy mají načervenalou barvu, což vypadá, jako by nebožtíkovi rostla nová kůže.
Ve středověku mnoho nemocných umíralo na anémii - poruchu krvetvorby nebo na infekci způsobenou snětí slezinnou, způsobenou bakteriemi antraxu. Tyto choroby byly doprovázeny krvácivostí plic a posmrtným hromaděním krve v hrudním koši. Při proražení nebožtíkovy hrudi dřevěným kůlem pak skutečně docházelo k výtrysku krve a tělních tekutin. Proto pak přímí svědci takovýchto zákroků považovali nebožtíka jednoznačně za upíra.
(vel)

 

Sleva - předplatné

titul horo 4 fill 330x462

 

Inzerce pro aktuální týden

Spiritobchod

126855
DnesDnes27
VčeraVčera207
Tento týdenTento týden910
Tento měsícTento měsíc4255

Partnerské weby